Workoholici nejsou vítězi

Dnešní společnost uznává workoholiky. Lidé, kterým svítí světlo v pracovně dlouho do noci se stávají čím dál tím běžnějšími. Někteří z nich v kanceláři přímo přespávají. Pracovat na nějakém projektu do roztrhání těla je čest.

Nejenže je workoholismus zbytečný, je dokonce neefektivní. Když člověk pracuje více, neznamená to, že udělá více práce. Znamená to jen, že více pracuje.  Workoholismus přináší více problémů, než užitku. V první řadě není v lidských silách pracovat dlouho v plném nasazení.  Rychle se začne dostavovat únava a unavený člověk dělá těžko dobrá rozhodnutí.

Workoholik se také snaží svoji neznalost nahradit hrubou silou. Místo toho, aby si hodinu plánoval práci na nějakém projektu a následně nad ním strávil pět hodin efektivní práce, jde raději po hlavě řešit problém velkým pracovním nasazením. Pracuje pak místo pěti hodin třeba celý týden.

Někteří workoholici zašli tak daleko, že pracují rádi přesčas a sami vytváření problémy, jen aby mohli ještě déle pracovat. Tyto problémy ani nemusí vytvářet úmyslně. Pokud se takový člověk pohybuje v kolektivu dalších lidí, kteří zůstávají v práci kratší dobu, může vyvolávat u ostatních pocit, že jsou neschopní nebo líní.

Ve chvíli, kdy sklouznete k workoholismu, přestanete být schopni rozhodovat, co stojí za práci a co už ne. Často se budete zabývat nepodstatnými detaily místo toho, abyste šli pracovat na dalším úkolu.

Workoholici tedy nejsou žádnými vítězi. Budou v práci ještě ve chvíli, kdy ostatní lidé už budou doma, protože mají svoji práci hotovou.

Tímto článkem jsem chtěl říci, že kromě práce je třeba umět také odpočívat. Strávit víkend úplně mimo rušný svět. Vypnout telefon, vypnout počítač, k internetu se připojit až v pondělí. Zkusili jste si někdy takhle odpočinout?

Článek můžete sdílet:

Napsat komentář