Při vkládání obsahu na internet se autoři mohou ubírat třemi směry. Každý z nich vyhovuje někomu jinému, protože jsou různě obtížné. V tomto článku vám představím tři typy lidí, kteří obohacují internet o další obsah.
1. Tvůrci: Tvorba nového obsahu
Tvůrci používají k ilustraci článků své obrázky, které vyfotografovali nebo nakreslili. Píšou originální text. Dostávají ho z hlavy přímo na klávesnici. Nemusí shánět informace v jiných článcích nebo knihách. Čerpají převážně z vlastních zkušeností nebo pocitů. Na vysoké úrovni můžeme mluvit i o vědcích, kteří na internetu publikují výsledky své práce.
Lidí, co tvoří tímto způsobem je bohužel nejméně. To je z části dáno tím, že vytvářet nový obsah je velice náročné. To, že těchto tvořivých lidí je skutečně málo popisuje princip 90-9-1 (česká verze zde). Podle tohoto principu tvůrci zastupují populaci pouze jedním procentem. Princip je vztažen na sociální sítě, ale zapadá i do problematiky toho, co zde popisuji já. Obsah internetu totiž tvoří stejní lidé, kteří se pohybují na sociálních sítích.
2. Editoři: Informace z více zdrojů na jednom místě
Tento způsob také ještě zapadá do principu 90-9-1. Editoři jsou někdy bohužel úspěšnější, než samotní tvůrci, díky kterým jsou editoři vlastně úspěšní. Zjednodušeně řečeno editor převezme práci někoho jiného a vystaví ji na své stránce v upravené podobě. Na pyramidě je můžete vidět v zastoupení devíti procent. Může jít o novináře, kteří přidávají na svůj server obsah, aniž by museli opustit místnost. Plno článků na novinky.cz nebo zive.cz je převzatých z anglických verzí.
3. Kopie cizí tvorby
O nějaké tvorbě nemůže být téměř řeč. Nic nového zde nevzniká. Typickým příkladem je server videacesky.cz. Přidaná hodnota těchto stránek vzniká v okamžiku, kdy zde můžete najít na jednom místě plno zajímavých věcí z celého internetu. Na stránce videa česky vytvoří překlad videa a nic víc. Tyto projekty mám rád, ale snažím se sám nebýt jedním z nich. Mám lepší pocit, když něco sám vytvořím. I když si můj článek přečte méně lidí než v případě videacesky, mám sám ze sebe větší radost.
Ahoj. Tohle je pravda, bohužel. Nedávno jsem hledala jednu informaci na internetu a hurá, našlo se mi hrozně moc blogů, stránek, tak jsem otevřela jednu, docela stručný povídání, tak zkusím druhou, aha, úplně ten samej text … takhle jsem projela víc než 10 stránek a výsledek? Jeden a ten samej článek. Docela jsem se zasmála.
Hlavní je, aby byl autor znám. Můj článek o závislosti na PC je na fórech a stránkách zkopírován snad 10x, ale vždy tam někdo napsal zdroj (či to někdo okomentoval, že článek je od…). Často ani neokopírují celý článek, což je jedině dobře. Nejvíc mě asi naštval jeden člověk, který ukradl můj článek o HTAccess a když jsem mu napsal, aby uvedl alespoň odkaz na pravý zdroj…. stránky prostě zahesloval a článek si nechal.
Přitom mi „sdílení“ článků vůbec nevadí. Nedávno mi napsal člověk, že se mu jeden můj článek líbí a zda ho může publikovat na svém webu. Stačilo pod článek napsat, že jsem autorem s odkazem na blog a bylo hotovo. Jednoduché :).