Muž pánem domácnosti

Vždy, když jdu psát nový článek, nejprve vymyslím nadpis. Jako první mě napadlo, že bych článek nazval “muž pánem domu”. To by ovšem nebylo tak přesné. Muž může být pánem domu i ve chvíli, kdy má po boku nějakou ženu, která mu s chodem domácnosti pomáhá. Já jsem pánem domácnosti. Kromě hudby z reproduktorů a mého občasného doprovodu některých písní, se po domě nikdy nerozléhá jiný hlas. Doufám, že mi z toho jednou nehrábne.

Nastavení pračky jsem se pokusil vybrat nějak univerzálně pro všechno prádlo.
Nastavení pračky jsem se pokusil vybrat nějak univerzálně pro všechno prádlo.

Jaký vidím tedy rozdíl mezi pánem domácnosti a domu? Především v tom, že pán domu většinou nemusí prát, žehlit, mýt nádobí, vařit a tak podobně. Já se všechny tyto věci naučil za pochodu. Většinu věcí již zvládám tak, že se ze mě stala “holka na vdávání”. Netvrdím, že všechny domácí práce zvládám ukázkově, ale snažím se.

Žehlení mě docela baví

Už od dětství jsem věděl, že k žehličce se nemám přibližovat. Mohla by mě prý spálit. Varování jsem bral vážně a opravdu jsem až do nedávna nikdy nežehlil. Než jsem se do toho poprvé pustil, věděl jsem, že mě pravděpodobně nečeká nic zábavného.

Připravil jsem si žehlící prkno, notebook, na kterém jsem si pustil svůj oblíbený seriál “červený trpaslík” a šlo to tak nějak samo. Překvapilo mě,  že žehlení není až takový vopruz a je to docela snadné. Rozhodně je snadnější naučit se žehlit, než pochopit kapacitní výpočty v těžkém průmyslu nebo simplexovou metodu.

Začal jsem s utěrkami a zapotil jsem se až při žehlení košil, kterých mám poslední dobou opravdu hodně. Ono se to možná nezdá, ale vyžehlit košili je docela věda. Možná se v žehlení časem zlepším natolik, že začnu chodit na závody v žehlení jako třeba Petr Sýkora, který byl v Show Jana Krause.

Vaření mě baví, když nevařím jen pro sebe

Vaření pro mně nebylo žádnou novinkou. Nepřipadá mi to složité. Je několik jídel, která umím uvařit i bez návodů a na zbytek si zkrátka najdu recept, kde je popsané, kolik čeho se má kam dát. Vařit mě baví. Především pokud vařím pro více lidí. Horší je pozdější úklid kuchyně. Vím, že by měla jedna ruka vařit a druhá uklízet, ale kdo to tak opravdu dělá?

Celkově vaření beru poměrně vážně. Určitě nepostupuji Babica stylem “Když nemáte limetu, tak tam dejte citron.” Snažím se vařit nejlíp jak umím a dávám si na tom docela záležet. Mám rád používání základních surovin a dodržování receptů. Myslím, že improvizace do kvalitního vaření zkrátka nepatří.

Nákupy potravin nemám rád

Pro začátek je dobré si uvědomit, že vyrazit na nákup ve čtvrtek je opravdu špatný nápad. Ve čtvrtek jsou totiž slevy. V tom lepším případě zjistíte, že polovinu věcí, které jste chtěli koupit mají vyprodané. V tom horším narazíte ještě na dav lidí a než projdete supermarketem, trvá to tak dlouho, jako kdybyste na nákup jeli do Německa. Chodit na nákupy ve čtvrtek jsem se už odnaučil.

Mám ještě dva dobré tipy, jak nakupovat levněji a rychleji. První a nejdůležitější věc je chodit na nákupy vždy po jídle. Čím větší máte hlad, tím víc v obchodě utratíte. Zjistíte, že když nemáte hlad, do košíku dáváte jen to, co opravdu potřebujete. Další pojistkou, která skvěle odráží útoky marketingových specialistů je nákupní seznam. Já si do telefonu vždycky napíšu, co mi doma chybí a když se mi zdá, že je seznam dost dlouhý na to, abych si prošel tím hrozným nakupováním, vyrazím. Do košíku pak přidávám opravdu jen věci, které mám napsané. Slevy, výprodeje, akční nabídky, limitované edice a podobné triky pak nemají šanci.

Praní je skoro bezpracnou záležitostí

Samotné praní oblečení není vůbec pracné. Ve chvíli, kdy je pračka v chodu, mám takový dobrý pocit, že právě něco dělám a přitom třeba zrovna lenoším. Horší je všechna ta práce okolo. Sušení, sbírání, skládání a následné žehlení. Časy, kdy stačilo prádlo naházet do koše se špinavým prádlem a to se pak jakýmsi kouzlem objevilo vyprané, vyžehlené a složené ve skříni jsou pryč.

Abych si praní zjednodušil, rozděluji prádlo na tři druhy: červené, bílé a zbytek. Také nastavení pračky jsem se pokusil vybrat nějak univerzálně. Vše peru na 40°C a ostatním záhadným tlačítkům na pračce nevěnuji pozornost. Stačí jen vědět, že se praní spouští tlačítkem se symbolem, kterým se na tiskárně spouští tisk. Zatím se mi podařilo zničit jen jedno tričko s potiskem, ale myslím, že to bylo vinnou nekvalitního potisku. Zatím se tedy moje univerzální nastavení pračky ukázalo jako vyhovující.

Sečteno podtrženo – možná je znát, že mojí domácnosti chybí ženská ruka, ale nemít doma ženskou má i výhody. Mužům o těchto výhodách povídat nemusím a pro případ, že by tento článek jednou četla moje budoucí přítelkyně to raději více komentovat nebudu.

Inspiraci napsat tento článek jsem dostal na blogu Michala Ozogána. Jeho série článků “muž pánem domácnosti” mě opravdu pobavila.

Článek můžete sdílet:

2 komentáře u “Muž pánem domácnosti

  1. Musím říct, že asi týden poté, co jsem s nadšením napsal, že jsem ještě nic nespálil, jsem málem zapomněl položenou žehličku. Radši bych už moc nepsal, že se mi něco daří :D

    Já se také hrozně rád držím receptů, ale když něco třeba zapomenu sehnat nebo prostě nemám, tak si řeknu – ale, to se stejně nepozná. A většinou fakt ne.

    Já radši do obchodu vyrážím když mám hlad. Protože když hlad nemám, tak nic nekoupím.

    A jsem rád, že nejsem osamocený pán své domácnosti. Teda jako pán a že domácnost stojí a tak.

Napsat komentář