Jaký byl rok 2015

I když se může zdát, že videa na Youtube nahradila klasické blogování, ještě to nehodlám zabalit. Psát budu dál. Baví mě psát a myslím, že mluvit místo psaní článků do kamery by mi nešlo. Je sice pravda, že jsem to ještě nezkoušel, ale nemám ani v plánu se do vlogování pouštět.

Abych udělal takový kompromis, chtěl bych na svém blogu od Nového roku publikovat více fotografií. Fotografie chci přidávat nejen do článků, ale do hlavního menu přidám záložku Fotogalerie, kam budu přidávat fotky, které se mi budou líbit. K tomuto rozhodnutí mě také dovedlo to, že už nějakou dobu mám v šuplíku foťák, který nebyl zrovna levný. Přemýšlel jsem, že ho prodám, ale raději začnu zase fotit.

Protože se blíží konec roku, rozhodl jsem se, že v tomto článku kromě svých plánů s tímto blogem také krátce shrnu uplynulých 12 měsíců.

Začátek roku se povedl. V podnikání se mi začalo docela dařit. Zakázek přibývalo a už v březnu jsem měl stejně faktur, jako za celý minulý rok. Na začátku roku jsem měl v hlavě pořád rozchod se svou bývalou přítelkyní a proto jsem se snažil svůj mozek zaměstnávat prací nebo cvičením v posilovně. Pomohlo to. V květnu pak naši rodinu nečekaně opustila babička, se kterou jsem vyrůstal. 

paintballV červnu někteří moji spolužáci z VOŠ dokončili bakalářské studium. Stačilo by mi ještě rok chodit do školy s nimi a také bych měl další titul. Lituji toho, že jsem s nimi do té školy nechodil? Ne. Titul by mi byl nejspíš k ničemu. Podnikat místo školy bylo dobré rozhodnutí. Jelikož jsme na VOŠ měli opravdu skvělou partu lidí, sešli jsme se na začátku jejich posledních prázdnin a kromě grilování jsme vyrazili na paintball. Bylo to super.

Na další letní grilování se spolužáky jsem tehdy dorazil pozdě. Zdržel jsem se totiž se slečnou, kterou jsem znal už 7 let. Trávili jsme spolu v létě hodně času a opět jsme se sblížili. Ještě, že si její rodiče pořídili chatu kousek od místa, kde bydlím. Všechno se tehdy seběhlo rychle a dnes již nejsem osamělý pán domácnosti. Moje přítelkyně mi teď doma se vším pomáhá a je hodně znát, že dům poznal, co je to ženská ruka.

DSCN9025 DSCN8902 DSCN8991 IMG_1244 IMG_1230

Byli jsme spolu v divadle, na rozhledně, ochutnávce vín a na dalších akcích. Díky tomu, jakou mám práci je možné třeba v úterý dopoledne vyrazit na výlet.

12074644_10206317501274421_5905097029139190752_n

Ještě na podzim jsem chtěl jít na piknik do zámeckého parku. Vždycky mě lákalo to vyzkoušet. Protože má přítelkyně odšťavňovač, udělali jsme si s sebou několik lahví mrkvového džusu. Byl to super nápad. Už se těším, až zase bude teplo a vyrazíme někam s dekou a košíkem.

Soubor_000
U Barbory v Kutné Hoře

Těším se na naše další zážitky v roce 2016. Přes zimu plánujeme bruslení a na jaře začnu určitě zase jezdit na kole.

 

Článek můžete sdílet:

5 komentářů u “Jaký byl rok 2015

  1. No to vypadá jako velice úspěšný rok, gratuluju. I že se ti daří v podníkání a vůbec. A k ženské ruce. A spoustu kilometrů na kole. Nejlepší dopravní prostředek.

    Jen k youtube – je to teď cool, in, mainstream. Můj blog mi to nenahradí, ale už jsem přemýšlel o formátu, se kterým by se dalo pracovat. Jen to chce techniku, čas a dávku kuráže. Uvidíme.

    • Ahoj Michale, díky za komentář. Rok byl opravdu poměrně úspěšný, ale jak jsem zmiňoval, byl zároveň i hodně těžký.

      Všiml jsem si, že jsi na svém blogu začal používat přehrávání článků, takže je návštěvníci nemusí číst. Nikde jinde jsem to neviděl. Je to zajímavý nápad a opravdu jsem si to přehrával když jsem navštívil tvůj blog.

  2. Jako že je mám namluvené? Až tolik se mi to neosvědčilo, takže jich tam je jen pár takových. Respektive někdo si to přehrál, ale většina četla. A občas bylo náročné nahrát celý článek tak nějak bez chyb. Musel bych ještě ladit techniku. Ale byla to zajímavá zkušenost.

    • Ano, myslel jsem to, že je máš namluvené. Divím se, že se ti to neosvědčilo. Mně se ten nápad moc líbil a jinde jsem ho neviděl. Jen když jsem to poslouchal, zdálo se mi to tvé čtení takové neosobní. Možná až moc profesionální. Říkal jsem si, že takhle prostě normálně člověk nemluví. Vzpomněl jsem si na školní léta, kdy nás nutili učitelé přednášet básničky přesně podle určitých pravidel.

Napsat komentář