Chodím do čtvrtého ročníku střední školy a myslím, že za 13 let jsem si všiml některých nedostatků, které budu v tomto článku popisovat.
1) Důležitost předmětů
2) Učitelé
3) Zastaralá výuka
Důležitost předmětů
Někdy mě až zaráží, jaké základní chyby, které vidí nejen studenti ale i učitelé jsou na všech školách. Studenti ani učitelé se ale nesnaží nic dělat protože si nechtějí nadělat nepřátele. Každý se bojí cokoli říci, aby nebyl po zásluze potrestán. Jedná se hlavně o základní a střední školy.
Jednou z největších chyb je určitě rozvržení důležitosti jednotlivých předmětů. Předměty mají určitou důležitost a tato důležitost je u některých předmětů špatně nastavena. Nemám nic proti literatuře ale každému je víc než jasné, že se tímto oborem v budoucím povolání zabývat nebude. Místo obvyklých 3 hodin týdně by literatuře bohatě stačila hodina jedna. Dvě hodiny, které bychom ušetřili by mohly být věnovány předmětům, které nás naučí něco, co bude 100% výhodou každého z nás při hledání budoucího zaměstnání. Ano, jedná se o angličtinu, počítače, psychologii a nauku o hospodaření s penězi.
Myslíte si, že až jednou budu sedět před svým potenciálním zaměstnavatelem na židli, tak se začne ptát na mé znalosti literatury, chemie nebo dějepisu? Tak to ani náhodou. Tohle může být výhoda možná pro někoho, kdo chce pracovat jako průvodce v zámku nebo jako spisovatel. Na každé škole jsou předměty odlišné ale na literaturu je kladen důraz na všech školách a úplně zbytečně!
Když se nad tím tak zamyslím tak já vlastně odejdu ze střední školy, s trochou štěstí udělám maturitu a co budu umět? Anglicky se dorozumím jako indián, na počítači budu umět psát ve wordu a ti lepší z nás vytvoří i tabulku v excelu. Sice budu mít rozsáhlé znalosti v oblasti literatury protože jsem tento předmět ve škole měl 3x týdně po dobu 4 let ale co z toho? Pro luštění křížovek je to velká výhoda.
Na všech školách by se podle mého názoru měli více zaměřit na vyučování předmětů, které nám něco přinesou do života. Učit se v dnešní době něco z paměti už dávno není efektivní. Dnes stačí otevřít notebook a za deset vteřin znám odpověď na většinu otázek, na které narazím. Není totiž důležité vědět, ale vědět, kde to hledat. Jsou sice i předměty, ve kterých se neučíme fakta nazpaměť ale takových je málo a je jim věnována malá pozornost.
Učitelé
Vždy se na škole najde pár učitelů, kteří jsou objektivní a o většině problémů se s nimi dá promluvit. V ideálním případě bychom na školách jiné typy učitelů nenašli. Skutečnost je ale úplně jiná!
Známka, kterou na konci školního roku můžeme najít na vysvědčení z větší části vypovídá o našich schopnostech a o našem snažení v určitém předmětu ale rozdíl mezi povahou dvou učitelů může být až dvoustupňový. V praxi to vypadá asi takhle: Víte o sobě, že jste slabší v matematice ale máte „štěstí“ na učitele a dostanete někoho, kdo nemá žádnou autoritu ani respekt a opisování při písemkách je běžné. Na konci roku se pak divíte, jak je možné, že máte z matematiky 2. Přes prázdniny se ale tento učitel rozhodne školu opustit a na nový školní rok dostanete učitele, který se chová úplně opačně. Tento učitel je tak přísný, že se bojíte na cokoli zeptat a to, čemu se říkalo respekt se mění v obavy z každé další hodiny. Na konci školního roku máte radost, že jste z matematiky postoupili se 4 do dalšího ročníku. Ani jeden z těchto dvou učitelů není dobrým učitelem a přesto jich je nejvíce. Je jen pár jedinců, kteří jsou spravedliví, můžete s nimi řešit vaše problémy a zároveň mají určitou dávku respektu.
Zastaralá výuka
To, že ještě píšeme poznámky ručně do sešitů se dá jen těžko pochopit. Je to asi tak logické, jako kdyby dva spolubydlící dojížděli do stejného zaměstnání a jeden vstával o hodinu dříve aby stihl dojet do zaměstnání na kole včas a ten druhý by jel autem.
Když už máme technologii, která má usnadnit práci tak proč ji nevyužíváme? Myslíte, že notebooky jsou tu jen krátce a nebo na něj prostě každý nemá peníze? Možná, ale i tak už více než polovina lidí ze třídy notebook má nebo mít může. Dříve nebo později každý student bude chodit do školy s malou brašnou na notebook a nic víc potřebovat nebude.
Používání internetu je na většině pracovišť samozřejmostí tak proč jej nepoužívat i při výuce? Mám teď na mysli při výuce všech předmětů, ne jen výpočetní techniku. Ve škole bychom tak seděli před notebookem, který by byl připojen k internetu a každý úkol, který by nám učitel zadal bychom si mohli řešit jak bychom jen chtěli. Úplně stejně jako v budoucím zaměstnání. Škola je přece takový trénink před zaměstnáním tak proč jsou všichni studenti tak znevýhodněni? Je to stejné jako kdyby každý fotbalista při trénování musel mí zavázané oči a rozvázat by si je mohl jen na zápasy.
Každý student na své škole může najít jiné chyby ale to, o čem jsem v tomto článku psal já se podle mě dá najít na každé škole. Závěrem bych všechny rád upozornil na to, že se jedná pouze o můj názor, který se mnou sdílí pár nejmenovaných studentů naší školy.
tak nevim jestli te to napadlo, ale dulezitost predmetu je dana zakonem a zakon stanovuje pocet hodin napr literatury a pokud to skola nedodrzi, tak na to samozrejme prijde kontrola, ktera chodi pravidelne jednou rocne a je z toho pruser.
A btw na nasi skole jsme pouzivali notebooky normalne misto sesitu, internet jel na wifi po cele skole, ale hadej co pak kazdej o hodinach delal? Hmm parili jsme hry, psali si na icq, ale zapisky si tam delali tak 3 lidi. Divim se ze mam vubec maturitu …
Vím, že je to dané zákonem. Neříkám, že není. To, že je něco dané zákonem ještě neznamená, že je to správně.
A ohledně wifi a notebooků… bral jsem to podle naší školy. Vím, že někde už to tak funguje ale mělo by to tak fungovat všude. A to, že někdo hraje hry nebo si dělá co chce tak to už je jeho věc. Hlavní je, že tu školu pak zvládá. Každého věc:-) Když se učit nechce tak ať se neučí.
Zhruba souhlasím se vším, jen některé jednotlivosti možná vidím jinak. S tím rozvržením hodin by se asi dalo debatovat nad konkrétními čísly. Třeba ale dějepis, chemii a literaturu bych nevyhazoval ani ze vzdálenějších oborů. Všechno souvisí se vším.
Jen bych přizpůsobil nároky a styl výuky. Nemá cenu budoucího stavaře prudit letopočty a panovníky, ale neuškodí, když bude při pohledu na dům tušit, z jaké je doby. Aby pak nedumal, jestli v tom renesančním domě tahali elektroinstalaci již při stavbě. Ovšem nejlepší jsou manažeři, kteří nemusí nikdy nic o ničem vědět a pak vydávají přes odpor odborníků zcela idiotská rozhodnutí.
Viz. šílenství s radarem USA v Brdech.
No a pokud jde o smysl školy tak „příprava na zaměstnání“ určitě z velké části ano, jenže nevíte co budete v životě dělat. Většina mých spolužáků ze střední a dost i z VŠ pracuje úplně mimo obor. No a pak život není jen práce. A když už je to školství financováno z daní, tak třeba já osobně jsem ochoten své daně dávat i na „přípravu na život“, protože co s ženskou, která neumí nic vařit a chlapem, co neumí nic spravit.
Troufám si polemizovat s úzkým pojetím problému. Než ty zjistíš za 10 sekund na internetu , klik je 12×12, mám já spočítaný moment na krakorcovém nosníku asi tak pětkrát. V polemice není ani slovo o důležitosti matematiky – a ta je vyloženě drilem. Když přijímám někoho na místo, dávám každému jednoduchou otázku – kolik je druhá odmocnina z 10 a čekám na reakce. Je to obvykle výborná podívaná.
Poznámky do notebooku na technické škole – to je skoro trestný čin. Student technické školy – třeba strojárny – musí být schopen se projevit i graficky a to se dá jenom na základě praktické zkušenosti. To se dá zajistit třeba tak, že si namísto kopírování obrázků tyto nakreslí ručně tužkou do sešitu. Není to zpozdilé, není to staromódní, je to naopak velká výhoda proti věšem těm, kteří mají před sebou laptop a jsou zcela znemožnění v momentě, kdy Autocad není po ruce je potřeba udělat srozumitelný náčrt nebo schema.
Literatura historie patří k všeobecnému vzdělání – hledat například datum upálení Mistra Jana Husa na netu je projev tuposti, nikoliv flexibility.